Váš vedoucí Dušan si vyrazil na amury, pojďte si přečíst jeho report:
V neděli 19. června jsem vstával už ve tři hodiny ráno, abych byl u rybníka Slatina u Libochovic mezi prvními. Je to krásný rybník o rozloze 10 hektarů u hradu Hazmburk. K mému úžasu když jsem přijel k rybníku, tak už tam byli další rybáři. Našel jsem dobré místo a začal prokrmovat. Dvě hodiny jsem čekal na záběr a pak to přišlo – první Amur!! Nebyl zrovna veliký asi 60 cm a zabral na klasickou medovku. Po první rybě zůstala medovka na háčku a ze zkušenosti vím – nech ji tam! Znovu jsem nahodil, dávám prut do vidliček a prásk, rána a jízda. Hm, řekl jsem si, to bude asi pěkná ryba. Zdolával jsem rybu na feederový prut 15 minut a byl to opět amur, měřil rovných 75 cm. Jedna fotečka a šup zpátky do vody! Asi za další půl hodiny přišla další jízda a zase Amur. Po pěti minutách mě to torpédo dostalo a přetrhlo mi vlasec. Tentokrát to byl největší Amur – podle mého odhadu mu k metru moc nechybělo(pozn. admina – ryba co uplave je vždycky největší :D). No co, ryba vyhrála, to už tak bývá. Já jsem ten den byl ale spokojený, krásná příroda, prostě pohoda u vody!
Poslední červnový víkend jsem se domluvil s vedoucím Vrbičkou, že zkusíme potrápit sumce a kapry z naší největší řeky – Labe. Vrbička jako kovaný kaprař sbalil děličky a já feedery a sumcařskou výbavu.
Vrbičkova sestava v akci
Předpověď počasí slibovala dusno, deště a bouřku, což nahrávalo hlavně lovu sumců, jak jsme se později i přesvědčili. Vrbička dorazil na místo jako první a postavil tábor, který nás bude hostit na následující dvě noci. Já se z práce dostal později, ale do večera jsme stihli nahodit oba.
Sumcové pruty v pohotovosti, čekáme na zvuk rolničky!
Po nalovení nástražních cejnů na Feeder jsme technikou nahazování „přes druhý prut“ dopravili podvodní splávky do koryta řeky a začali doufat v místního vousáče. Ve 21:30 to skutečně zacinkalo, prut se mohutně ohnul do luku a brzda pennu slammer začala vydávat parádní zvuk. Hned po záseku mi bylo jasné, že se o nějakou „metrovku“ jednat nebude. Sumec bojoval srdnatě a u břehu nám předvedl hotové rodeo. Vrbička neváhal ani vteřinu, skočil po kolena do vody a nakonec se nám povedlo sumíka společnými silami vytáhnout na břeh.
Pavel a jeho sumec
Sumec dostal po pár fotkách na památku svobodu a my měli čas zpracovat ten parádní rybářský zážitek. Prostě paráda!!
Kapři bohužel vůbec nespolupracovali, ale zklamaní jsme rozhodně neodjížděli. Když ryby nechtějí, tak nechtějí, pravil Vrbička s úsměvem. Už se těšíme na další společnou výpravu!
Letos bude v partě vedoucích nová tvář. Tedy ne úplně nová, Dan s námi jezdil dlouhá léta jako táborník a v dalších letech jako návštěva, kdy pro děti připravoval přednášky pro pestřejší program během tábora. Tak pojďme na rozhovor!
Pavel: Ahoj Dane, vítáme tě v naší partě vedoucích 🙂 Na úvod musíš říct, kdo tě k našemu koníčku vlastně přivedl!
Dan: Rybařím od útlého dětství, kdy do cechu mě přivedl můj děda.
Pavel: Ví se o tobě, že jsi i velký cestovatel. Která místa jsi si s rybářským prutem v ruce nejvíce užil a co zajímavého jsi ulovil?
Dan: Hehe, no procestoval jsem asi vážně už kus světa, ale vybrat si je vážně těžké, protože na rybařině miluji právě tu různorodost prostředí, paletu druhů, ale i technik lovu. Zajímavé je, že v hlavě mi vždy utkvěly spíše ty ryby, o které jsem přišel (od obřích nilských okounů po žravé karibské žraloky), ale to tak je myslím vždy. Kdybych měl ale vypíchnout několik trofejí, kterých si opravdu vážím, tak rozhodně na prvním místě mám poměrně čerstvý zářez z mé poslední expedice do Panamy, kde se mi podařilo zdolat Roosterfish o váze přes 35 kg. Dalším, pro mě velmi významným úlovkem, je pokoření hranice 20 kg u lososa královského, avšak jako neméně významný úspěch beru i každou rybu nad 20 kg ze svazové vody u nás v ČR.
Pavel: Plánuješ v brzké době ještě někam vycestovat? Která země tě láká a proč?
Dan: Plánů je hodně, ale uvidíme, co se namane. Kromě rybaření jsem také průzkumníkem v oboru bezobratlých, a tak se snažím své expedice vést půl na půl. Můj příští plán na destinaci je Madagaskar, kde však půjde hlavně o mořské rybaření. Dalé je v plánování výprava do černohorského národního parku Prokletije, který je vyhlášen svou štědrostí na trofejní hlavatky a místní endemické pstruhy.
Pavel: Na tábor jsi jezdil jako dlouholetá návštěva a dělal pro děti přednášky, co chystáš na letošek, když s námi strávíš celých 14 dnů?
Dan: Ano, obyčejně mám pro děti přichystanou přednášku o muškaření a vázání mušek, která je ale bohužel časově dost omezená. Tentokrát mám v plánu dětem ukázat trošku komplexněji vztahy ryb a ostatních živočichů ve vodě i mimo ní a trochu poodhalit dětem taje ekologie ryb.
Pavel: Na co se na táboře nejvíc těšíš?
Dan: Těším se na ten nefalšovaný dětský zápal, který z nich každoročně čiší. Na pocit zadostiučinění, když některé své zkušenosti předám dál dětem, ale hlavně také na pohodu strávenou s dlouholetými přáteli nejen z řad dětí a vedoucích, ale i dlouholetých návštěv z kapacit v lovu různými technikami, které děti také každoročně obohacují.
